3D televizory Samsung LE40C750 a UE40C8000: jednou levnější, podruhé s LED a dražší
Máme tu dva 3D televizory od jednoho výrobce. Ten první je vůbec nejlevnějším televizorem s prostorovým obrazem na českém trhu, ten druhý pak zástupcem vyšší střední třídy a zároveň vůbec prvním 3D, který se ocitl na našem trhu na jaře letošního roku. Oba nabízejí v podstatě totéž i když za dosti rozdílnou cenu. Podívejme se, jak se vlastně liší a co můžete za své peníze dostat.
Televizory Samsungu pro 3D jsou v základu trojí a pracují tedy ve všech třech dnes nejpoužívanějších principech plasmovém, LCD s klasickým podsvícením trubicemi a LCD s úsporným podsvícením LED diodami. Modely pro 3D najdete vždy v těch nejvyšších řadách a celkem jich je více než deset.
Co tu máme
První model, LE40C750 (34.990 Kč), má klasické podsvícení a patří k řadě 7, což je řada nejvyšší. Druhý, tedy UE40C8000 (49.990 Kč), patří k řadě 8 (druhá od shora), je ultratenký a podsvícený už LED diodami. Tento model jsem měl jaře letošního roku ještě v předprodukčním vzorku, avšak pro účely tohoto testu jsem si zapůjčil běžný kus se vším všudy. A protože jsem oba televizory s úhlopříčkou 102 cm měl chvíli po sobě, byl jsem zvědav jak se projeví. Zvláště, když rozdíl v ceně je rovných 15.000 Kč.
Ještě než se k ním dostanu blíže, jednu poznámku. Jakmile si vyzkoušíte více 3D televizorů nejrůznějších úhlopříček pochopíte, proč je výrobci nedělají menší, než 102 cm, tedy 40". Už i zde je totiž 3D efekt na hraně, což je dáno právě rozměrem. Rozdíl mezi 102 a 107 cm je kupodivu hodně znát, ještě markantněji je to vidět o deset centimetrů výše. Pokud můžete, doporučuji tedy sáhnout alespoň po 107, ale ještě lépe po 117 cm.
Vlastnosti a hlavní rozdíly
Tak především, oba vypadají výborně a design prakticky všech letošních modelů se firmě hodně povedl. Zvláště v těchto třídách, kde sází na nádherný čtyřramenný podstavec.
Jak vidíte z fotografií, vyšší model má rám z leštěného kovu (je světlounký jakoby stříbrný), LE40C750 sází na rám černý.
Funkčně jsou oba výrobky prakticky totožné, UE40C8000 navíc jen podporuje telefonování přes program Skype. Jinak tu máme připojení na internet přes službu Internet&TV (poskytuje bezplatný přístup např. do počasí, na videa z Youtube a zanedlouho i do archivu České televize), volbu „3D“ pro sledování 3D filmů z Blu-ray přehrávače či satelitního vysílání a mj. také nahrávání ke kterému se dostanu záhy. U obou můžete využít také konverze 2D-3D, tedy převedení běžného videa do 3D, a to v reálném čase a z jakéhokoliv video zdroje. Probíhá někdy s větším, jindy menším úspěchem a záleží především na typu scény, hloubce ostrosti a na tom, jak byla natočena.
To v čem se liší, je jiný panel a jeho podsvícení, a také elektronika, což jsou věci, za které dnes platíte. Ke zhodnocení se dostanu v závěru, ale musím říci, že oba modely jsou jedním slovem výborné a neprohloupíte tudíž ani u jednoho. O chlup lepší je „osmičkový“ s podsvícením LED u něhož zaznamenáte i rozdíl ve spotřebě. Nicméně se zde jasně ukazuje, že poučka o automatickém výrazném snížení spotřeby s LED a značném rozdílu v kvalitě obrazu tak docela neplatí.
Obdobné ovládání
Je založeno na klasickém principu šipkové klávesy a Enter nacházející se uprostřed křížového ovladače. Menu se pohybuje a volba stojí, ale protože jsou znaky rozměrné a zvýraznění pole zřetelné, na menu dobře vidíte za jakýchkoli okolností.
Některé jeho části, například vstup do ladění, jsou pod heslem, aby nebylo tak snadné do nich vstoupit a třeba si náhodně televizor přeladit. Kanály, a to jak televizní, tak rozhlasové, jdou bez problémů buď fyzicky setřídit, nebo využít tzv. oblíbených kanálů. Do jednoho seznamu s výhodou můžete v případě DVB-T zařadit oba typy kanálů, což se ovšem týká pouze veřejnoprávního multiplexu. Jinde rozhlasové stanice nejsou.
Multimédia par exelance
Možnosti jsou stejné a excelentní i když manažer souborů stále neumí pracovat s českými názvy. Televizory přehrávaly prakticky vše, co jsem v nich spustil, včetně MKV či 3D ukázky s koncovkou TS, provedené v tzv. transport stream a vertikálním 3D (obrazy vedle sebe). Narazil jsem tak pouze s MOV u posledního typu amatérské zrcadlovky Nikonu, D3100, kterou jsem měl v té době na recenzi. Tento formát, ale Samsung v seznamu neudává.
Příjemné bylo, že si oba přístroje bezchybně poradily i s formátem WMV ve verzích pro HD (720 a 1 080) a že během přehrávání můžete ovlivnit nastavení obrazu, zvuku i titulků. U nich jde zvolit nejen kódování, ale i velikost a i když jsou dobře čitelné, možná by na 102 cm mohli být ještě větší.
Multimédia jsou jako obvykle rozdělena do třech typů, takže si předem vybíráte, zda budete přehrávat video, muziku či fotografie. K dispozici sice nemáte tlačítko pro přeskok po kapitolách (či v hudbě po skladbách), ale pokud ve filmu zmáčknete „Enter“ objeví se náhled scén provedený vždy po určitém čase, takže se po filmu můžete velice pohodlně pohybovat à la DVD.
Jednoduše si také jednotlivé soubory setřídíte podle několika kritérií, včetně abecedního či datumového. Pak se zobrazují bez ohledu na adresáře.
Multimédia má Samsung vyřešena opravdu výborně a málokterá konkurence se s ním může měřit.
Jde i nahrávat
Pokud byste chtěli přes televizory nahrávat, připravte se na to, že politika Samsungu v tomto směru neumožňuje nahrávat na běžnou USB paměť. Vyzkoušel jsem to se 4 GB. Televizor si ji zformátoval, spustil testy a pak prohlásil, že pro nahrávání není vhodná, takže jsem tuto funkci nevyzkoušel.
Pro nahrávání můžete použít buď tlačítko na dálkovém ovladači nebo si ho naprogramovat ve velice příjemném EPG a pak proběhne automaticky. Zda i při vypnutém televizoru, resp. televizoru v pohotovostním režimu, nejsem schopen potvrdit.
Připraveni buďte na to, že disk má speciální formát a že ho pod Windows nepřečtete a tudíž nahrávku nikam nepřevedete. Je to z daňových důvodů, protože rekordéry jsou ve vyšší skupině a televizory chovající se jako opravdové rekordéry by prostě musely stát více.
Výborné EPG, včetně náhledu
U obou modelů je stejné a má vše, co si můžeme přát s jedinou výjimkou – pokud nějakou dobu nejste na daném multiplexu, jeho program si televizory neudrží v paměti. Musíte se na něj přepnout a pak teprve se vám stáhne program například pro všechny stanice ČT, což je multiplex (síť) číslo 1.
Do EPG vstupujete tlačítkem „Guide“, vlevo vidíte obrazový náhled (viz foto), zvuk plynule pokračuje a pro vybraný pořad vidíte i první řádek z podrobnějšího popisu, který v kompletní podobě vyvoláte tlačítkem „Info“.
Pro pořad jde vedle nahrávání nastavit i časovač (upozornění), ani jeden televizor se však neprobudil z pohotovostního režimu a musí být tudíž zapnutý. Oba přístroje se však dokáží přepnout na pořad i v okamžiku, kdy sledujete film z USB paměti. Jen si u něj nedokáží zapamatovat, kde skončil. Jinak to totiž funguje bezproblémově.
EPG je neohraničené a zatímco prakticky všechny ostatní výrobci ho nabízejí pro max. osm dnů programu, Samsung si poradí i s pořady třeba na 14 dnů dopředu. Jen je nikdo u nás zatím nenabízí. K dispozici tak je program jen pro zmíněných osm dnů.
Úspora energie a spotřeba
U obou televizorů jde vypnout panel a nechat puštěný pouze zvuk. Stupeň šetření elektrickou energií jde ještě nastavit v několika dalších krocích, včetně automatického, který pracuje s čidlem měřícím úroveň okolního osvětlení.
Co se týče spotřeby, v pohotovostním režimu je u obou výrobků vynikající, 0,1 W, za provozu ji firma neudává.
Já jsem (při standardních parametrech nastavených hned po instalaci) naměřil u levnějšího LE40C750 s klasickým podsvícením nějakých 130 wattů (s limity 98 a 167 wattů) a při vypnutém panelu a puštěném zvuku 68 wattů.
U podstatně dražšího UE40C8000 s podsvícením LED diodami to bylo 121 W s minimem 116 a maximem 130 W. Jakmile jsem ale vypnul panel, spotřeba klesla na pouhých 37 W.
Jak vidíte, v tomto případě jsou výsledky trochu jiné, i přesto, že jsem měření provedl několikrát, a spotřeba televizoru s klasickým podsvícením trubicemi a LED diodami se za provozu prakticky neliší.
Eleganci nezapře ani levnější Samsung LE40C750. Obruba je – stejně jako na tom vyšším modelu – z velice kvalitního, průhledného plastu.LE40C750 (34.990 Kč)
První, co se mi tomto televizoru líbilo (tedy mimo výtečný design), byl velice dobře nastavený panel pro režim „Standardní“ – co mohu posoudit, o něco lépe než u modelu vyššího. Stejně jako u něj tu však máte přebohaté možnosti, jak si sami obraz ovlivnit. Spolehlivější mi přišlo i přepínání mezi pořady v režimu 16:9 a 4:3, ale vždy záleží na tom, zda byl správně vyslán signál formátu pořadu. A to nejsem schopen zjistit.
Panel má při hloubce 8 cm klasické podsvícení trubicemi, ale jeho spotřeba nebyla od vyššího modelu kupodivu až tak rozdílná (viz výše). Vše se výrazněji projevilo teprve s vypnutím panelu a ponecháním pouze zvuku. V tomto okamžiku vyskočila 2x.
Ovládání na televizoru je umístěno tradičně do pravého spodního rohu, je opět dotykové, avšak na rozdíl od vyššího modelu je v rámu. Dálkový ovladač si opět můžete nechat i podsvítit a má výborné rozložení.
U tohoto přístroje jsem vyzkoušel i napojení na internet přes službu Internet&TV (zadat libovolnou webovou adresu nejde). Hned po spuštění si aktualizoval jednotlivé widgety, což jsou prográmky obstarávající jednotlivé funkce, například video z Youtube. Stáhl si jich plných patnáct, i když mezi nimi ještě nebylo chystané napojení na archiv České televize. Zajímavou aplikací je zde přístup na Google Maps.
Celkově vzato je ovládání velice pohodlné a zvládnou ho všechny generace.
LE40C750 je rozhodně výborný televizor a v dané cenové relaci patří k tomu nejlepšímu. Snad jen ten konektor sluchátek mohl být umístěn na boku a nikoli vzadu. Obraz je kvalitní s tendencí k přirozenějšímu podáním, resampling z PAL na HD výborný.
_FRONT.jpg)
UE40C8000 (49.990 Kč)
Kousek k pohledání na němž je prakticky nejvyšší třída (vyšší je jen řada 9) hodně znát už od pohledu. Ultratenký panel hluboký jen 2,5 cm (LE40C750 má 8 cm) působí v kombinaci s kovovým rámem na štíhlé nožce až nadpozemsky. Jde rozhodně o jednu nejhezčích televizí na našem trhu.
Na rozdíl od předchozího modelu, je ovládání na přístroji zabudováno přímo do průhledného plastového orámování a je zajímavé, že funguje při dotyku jak zepředu, tak zezadu. Rozhraní na zadní straně jsou vyvedena směrem dolů a řadu z nich, dokonce i včetně anténního konektoru, obstarávají adaptéry, které dostanete v ceně. Není divu, že se konektory typu SCART do takto štíhlého návrhu nevešly. Dokonce se nevešel ani standardní Ethernet (LAN) pro napojení na internet či domácí síť.
Rozhraní na levém boku jsou v plné podobě, ale jde o rozhraní tenká sama o sobě – HDMI či dvojice USB, přičemž na jedno z nich můžete napojit i pevný disk, což je důležité pro nahrávání.
Při sledování jak vysílání v DVB-T, tak filmů z USB paměti se televizor nadmíru výtečně vypořádával s nízkou kvalitou datového toku v prvním případě a navíc nízkým rozlišením ve většině druhých případu (s výjimkou MKV a WMV HD).
UE40C8000 je opravdu perlou své kategorie, a to vůbec nemluvím o 3D. Samozřejmě je to drahá designová televize, takže poměr cena/výkon musí jít v tomto okamžiku stranou. Její kvality jsou však nesporné.
Brýle, brýle, brýle
Ceny brýlí samozřejmě také ovlivňují výslednou cenu televizoru. Samsung v srpnu změnil politiku, takže nyní dodává ke každému 3D přístroji jeden kus brýlí. Další je třeba dokoupit, ale protože jsou infračervené synchronizační vysílače v televizorech už zabudovány, jde opravdu jen o brýle a instalace je vlastně nulová.
Koupíte si je, zapnete je a jakmile vstoupíte do 3D režimu (nebo je vám nabídnut pokud ho televizor automaticky identifikuje), provede se vzájemná synchronizace. Opět automaticky. Jak vidíte, je to snadné. Jen je musíte mít nabité a to může být problém. Proto doporučuji dokoupit ty dobíjecí, přes USB (mini USB).
A ceny? V podstatě jsou dvojí, buď za jeden kus brýlí (vybrat si můžete mezi verzí pro dospělé a pro děti) anebo za tzv. 3D Kit (SSG-P2100T) složený ze 2 kusů aktivních brýlí na baterie a 3D Blu-ray filmu (v originále) Monsters vs. Aliens. Za tento komplet zaplatíte 5.490 Kč.
Dalšími verzemi jsou:
– 3D brýle pro dospělé, dobíjecí – 2.990 Kč (SSG-2200AR)
– 3D brýle pro děti, dobíjecí – 2.790 Kč (SSG-2100KR)
– 3D brýle pro dospělé, bateriové – 2.490 Kč (SSG-2100AB)
Slušné 3D, včetně konverze
Chování ve 3D je obdobné, takže si ho shrňme na jednom místě. Jeho vlastnosti jsou nejvíce ovlivněny malými rozměry panelů a 102 cm se opravdu pro prostorový efekt ukazuje jako naprosté minimum a je vidět, že je na hranicí. To se nyní u obou přístrojů jasně potvrdilo. U vyššího modelu se mi zdál možná méně omezen do stran, konverze 2D-3D naopak probíhala naprosto stejně (jde o stejný algoritmus) a tak její účinnost byla znát především v závislosti od hloubky záběru.
Pokud má scéna ve 2D dostatečnou hloubku platí, že konverze nejspíše bude mít i vetší účinek. Na konverzi se mi líbí, že jsem bez problémů mohl sledovat film v DivX včetně titulků, které byly navíc vždy dobře čitelné a že hloubku efektu mohu ovlivnit v nastavení (podívejte se na obrázek). Ne vždy má sledování filmu za pomoci konverze smysl, ale například v případě 2D Avataru je efekt často hodně znatelný a sledování vysloveně příjemné.
V případě 3D ukázek ze satelitu, k čemuž vám stačí libovolný HD set-top box, i ukázek z 3D BD disků, byl prakticky vždy vidět jasně ohraničený prostor a naprosté minimum zdvojených hran, což je ve 3D vždy znamení toho, že je něco špatně. Buď televizor špatně detekuje či interpretuje zdvojený datový tok, nebo byla scéna už špatně natočena a na některých přístrojích se to projeví více a na jiných méně.
Samsung jako takový nabízí nejširší podporu 3D formátů na našem trhu, což představuje sedm variant (viz foto), včetně vertikálního a horizontálního 3D (obrazy vedle sebe a nad sebou), což je nedávno přijatý standard pro televizní vysílání. Koukání je to příjemné i přesto, že se v tomto okamžiku pracuje s polovičním rozlišením Full HD. Plné je klasicky 1 920 x 1 080 bodů, poloviční v případě obrazů vedle sebe, 960 x 1 080 bodů a následně se vše stranově roztáhne na celou obrazovku.
Pro koho jsou a jaké jsou
Oba televizory jsou opravdu výborné jak co do obrazu, tak co do zvuku, jen se připravte na nižší citlivost tunerů pro příjem pozemního digitálního televizního vysílání DVB-T (kabelový tuner kompatibilní s UPC jsem nezkoušel). V prvním případě jsem byl s oběma naprosto spokojen a v ničem se nezpronevěřují své třídě, včetně standardně zabudovaného kabelového napojení na internet. To bezdrátové můžete dokoupit a jeho instalace je snadná – pokud znáte samozřejmě parametry vaší Wi-Fi sítě.
V druhém případě jsem byl trochu zklamán, ale vzhledem k tomu, že jsme se v DVB-T opět „trochu“ opozdili, nemůžeme očekávat, že speciálně pro nás někdo bude vyvíjet citlivější tunery.
Pokud jde o 3D, co mohu posoudit po vyzkoušení nějakých deseti modelů, je taktéž výborné, ale je poplatné malé úhlopříčce o čemž jsem již hovořil. Subjektivně lepší pocit, jsem měl z vyššího modelu i co do vyplnění prostoru.
Jak vidíte, rozdíly v cenách přinášejí v tomto případě i rozdíly v kvalitě, což ovšem automaticky neplatí. Ale i když je LE40C750 co do kvality obrazu o něco horší (a divili bych se, kdyby nebyl) musím říci, že bych si ho klidně koupil. Rozdíl oproti „ledkami“ podsvícenému a podstatně dražšímu UE40C8000 byl sice znát, ale podle mého neodpovídá oněm 15.000 Kč a v tomto ohledu je vidět, že právě on nabízí vyšší poměr cena/výkon.
Rozdíl najdete i v resamplování, tedy v převodu běžného vysílání v PAL na vysoké rozlišení, tedy 1 920 x 1 080 bodů. Opět musím konstatovat, že u LE40C750 je výborné a u vyššího modelu ještě o chlup lepší. Tady je jasně vidět, za co platíte, protože v tomto ohledu se dnes televizory liší nejvíce. A také v chování v případě horší kvality vstupního video signálu, což se typicky týká dnešního DVB-T (na satelitu na tom můžete být lépe).
Mě osobně potěšilo, že jsem u obou televizorů nepozoroval při resamplování na pleťové barvě nějaký výrazný elektronický šum, jak jsme toho často svědky bohužel nejen u levných, ale i u drahých výrobků. Oba přístroje se s horším signálem na DVB-T vypořádávaly se ctí, při napojení na kvalitní satelitní set-top box bylo na zkušebních kanálech v HD jasně vidět, jak má takový obraz v HDTV vypadat, což na těch českých v podstatě neuvidíte, protože HD se tu vysílá jinak a s podstatně nižším datovým tokem.
Který si koupit?
Pokud bych neřešil peníze, sáhl bych po vyšším modelu, který je vedle nesporných kvalit i vysloveně designerským skvostem. Bohatě ale postačí i ten „levnější“, protože i zde dostanete za své finance opravdu hodně a i tohle je televizor na dalších deset let. A vůbec tady nejde jen o 3D.
Oba přístroje excelují na běžném málo kvalitním DVB-T signálu (i filmovém DivX) se kterým se většina z nás střetává dnes a denně a to je podstatně důležitější. Nemyslete si však, že to platí o všech televizorech nad nějakých 25.000 Kč.
foto: Bohumil Herwig a Samsung